čtvrtek 13. března 2008

Stáj jako symbol lidského těla

Ježíš se narodil ve stáji. Tato okolnost sama o sobě není obvyklá, ale není na ní nic zázračného. Opravdu, je zcela běžným zjevem, že vědomí, jehož existence není omezena na lidský život, vstupuje při narození do stáje - do lidského těla. Je třeba mít dokumentováno hned na počátku, že se nemáme ztotožňovat s tělem, že je to jen místo, v němž se při narození ocitá naše vědomí, a to dosud nahé, čisté, bez konkrétních vztahů ke světu. K obrazu zrození Ježíše je přidána také zázračná část. Především jeho početí přičiněním Ducha svatého. Z toho je patrno, že Ježíš nechtěl jen ukázat, že od Boha, tj. z věčnosti přicházíme, nýbrž že jeho příkladným životem ukazuje, všechno, co se s člověkem děje, když vstoupí na přímou, vědomou cestu do věčného života za pomoci své lidské existence. Z Bible se dovídáme, že Ježíš by se nebyl narodil, kdyby jeho matka, Panna Marie, nedala k tomu svolení. Svolení ono se událo za zázračných okolností, čímž je upozorněno, že život Ježíšův nemáme vysvětlovat jen jako běžný lidský život, nýbrž jako život člověka, který rovněž dal toto svolení, aby se v něm zrodil vědomý věčný život, onen "zázračný prvek", který v lidském těle nevzniká, nýbrž dám-li k tomu napřed svolení, později přidáme všechno ostatní, co bylo ukázáno "zázračnou" stránkou Ježíšova života - v něm se rozrůstá až nabude vrchu nad dočasným, odvozeným pocitem jáství, které se ztotožňuje s tělem. Na počátku je třeba říci, že v "zázračné" části Ježíšova života, je vždycky podán přesný návod, co máme dělat, abychom dosáhli podobných výsledků, jakých dosáhl Ježíš, tj. zmrtvýchvstání ještě v těle, zase tedy něčeho "zázračného", protože je to něco navíc, co nedosahuje nikdo, kdo nenásleduje Ježíše Krista. Panna Maria je dospělá žena, která žila velmi mravně, tj. podle všech požadavků ortodoxní židovské rodiny. Je tím udáno několik předpokladů, které je třeba splnit, chce-li někdo nastoupit "zázračnou" cestu k vědomé nesmrtelnosti. Především musí být dospělý, předtím musí umět vytěžit všechno nejlepší po stránce mravní, co mu nabízí lidská existence a doba, ve které žije. Pak musí umět něco, co dokáže opravdu jen málokdo, dokáže upřímně svolit k něčemu, co ostatní neznají a čeho ostatní nedosahují. Situace je vždycky stejná, tehdy i dnes. Panna Maria dává svolení k tomu, aby se z ní narodil Syn Boží, tj. nikoliv lidské dítě, nýbrž věčný život. Člověk musí chtít žít věčným životem. To však má za následek převratné změny ve vědomí. Přestává být ve svém novém plodu života dítětem lidí a začíná být bytostí bez časových hranic. U toho se zatím nemusíme zastavovat, protože Ježíš to ještě ve svém životě mnohokrát podtrhuje. Avšak vzniká tu zásadní rozpor mezi tím, pro co dosud žil - a byly to vesměs cíle časné a mezi tím, pro co začíná žít - pro cíl věčný. Musí se vzdát naděje, že běžní lidé budou respektovat jeho přání, které se nesrovnává s ničím, co si oni přejí. Proto Bible nezapomíná říci, že Panna Maria ukryla slova zvěstování ve své duši. Nelze dost důrazně doporučit, aby se člověk, který nastupuje tuto cestu, snažil v ničem se nelišit od ostatních lidí, aby neprohlašoval, čeho zamýšlí dosáhnout. Ne proto, že by bylo nějak tajemné, co činí, ale že by si připravil možná nepřekonatelné překážky ze strany lidí. Kdo v sobě necítí volání, nemůže mít nejmenší pochopení pro toho, kdo je cítí, kdo nemá stání, dokud je nesplní. Je dlouhá cesta od pouhého probuzení věčného života v člověku ke zmrtvýchvstání, k převedení všeho lidského, dočasného, do věčného. Zásadní rozdíl mezi Pannou Marií a ostatními ženami byl v tom, že ona dala svolení ze sebe zrodit věčný život, kdežto ostatní dávají svolení ze sebe zrodit dočasný život. Vidíte, jaký je v tom propastný rozdíl. Je to rozchod se všemi dočasnými cíli. Zprvu se jen pasivně přivoluje mocnému volání a střed vůle se obrací jinam, než dosud vůle spěla. Avšak dlouho ještě nenastane chvíle, kdy by člověk mohl opustit tento svět. V tom je velká potíž, a rozřešení tohoto problému si budeme muset vysvětlit postupně. Pozdější události vrhnou nové světlo i na Pannu Marii i na zrození ve stáji. Zatím stačí říci, že Ježíšem naznačená cesta je od počátku poznamenaná rozchodem s konvenčními cíli lidí, ale nikoliv rozchodem s lidskou společností. "Zázračná" cesta člověka do vědomí o věčné jeho podstatě začíná svolením člověka, aby se v lůně jeho pomíjivého života zrodilo vědomí nesmrtelnosti. A to je ten zázračný prvek, který nazýváme pokud jsme křesťany, Ježíšem Kristem. Bez tohoto svolení, které bude nutno vysvětlit postupem výkladu a v praktické části, není možno se znovuzrodit pro věčný život, jak Ježíš požadoval. Toto svolení má dalekosáhlé následky vyjádřené symbolicky i fakticky celým Ježíšovým životem. Bylo by pohodlnější nedat toto svolení a sedět na dvou židlích. Ježíš však jasně vysvětlil, že tím způsobem se vývoj zastaví ("dvěma pánům nelze sloužit"). Celá řada dalších zázračných úkazů při narození Ježíše poskytuje další dané rady bez nichž by začátek cesty nebyl možný. Zvlášť významné je vyvolení Josefa za pěstouna Ježíšova a za manžela Panny Marie. Protějškem Josefa je Herodes.
Ex: Karel Makoň, Základní kurs nadživotnosti, I. díl, samizdat (1967), ke stažení na www.makon.cz

Žádné komentáře: