Lidský život je proto tak nesmírně cenný, že je nezbytným stupněm k věčnému životu, že je stupněm, který se nedá ani obejít, ani přeskočit. Nezbývá, než mu porozumět jako stupni k věčnosti, a jako s takovým s ním jednat, jako s takovým s ním neustále hospodařit, umět si vážit každého dne, každé chvíle, neboť ony jsou tady proto, abychom v nich dorůstali k všeobecnému životu, ve kterém bychom už nemuseli být udržováni jakoukoliv formou, nýbrž ustavičným vědomým jeho sdílením. Lidský život je těhotný věčným životem, nosí ho v sobě jako matka nosí v lůně svém dítě, dokud ho neporodí. Pak se dítě osamostatní od matky, která je zatím nosila a nepřetržitě se o ně starala. Ten poměr dítěte k matce může však přesto zůstat tím nejkrásnějším poměrem, jaký známe. Není třeba utíkat z hmoty, opovrhovat jí, protože už nejsme na ní závislí, protože nám dala vše, co nám mohla dát. Je místo pro vděčnost na každém stupni vývoje, a
Ježíš prokázal nadlidskou vděčnost vůči lidství, když lidstvu ukázal cestu k absolutní svobodě.
Karel Makoň
Važme si život jinak, než že nám přináší přechodné radosti. Važme si ho víc než doposud jako prostředek, bez kterého se neobejdeme na cestě z věčnosti do věčnosti. Važme si život i pro strasti, které nás nemíjejí, protože mají za úkol nás vychovávat i proti naší vůli. Vždyť právě o změnu naší vůle jde. Učíme se tak širšímu chápání života jako spojení radosti s utrpením, abychom později na chvíli dokázali překonat sami sebe ve svých tužbách, které přicházejí jen jako časný učitel a ne jako učitel věčný: Dočasné učení je méně závazné, můžeme u něj propadávat, opakovat, zatímco ve věčné škole už ne.
Karel Makoň
úterý 11. března 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat