V první polovině 90. let mi kamarád koupil knížku Cherubský poutník od slezského německy píšícího básníka a mystika Angela Silesia. Přiznávám, moc mě ta knížka ze začátku nechytla, ale v průběhu let se k ní v různých intervalech vracím. Zrovna tak dnes ráno jsem měl krásný sen, jak ke mně přistoupil archanděl (poznal jsem to podle výložek na ramenou:) a ptal se mě, jestli jsem nezapomněl na Cherubského poutníka. Tak jsem se poslušně probudil, vstal, sáhl do knihovny a chvíli si četl.Krátce o autorovi: Angelus Silesius (vlastním jménem Johannes Scheffler) se narodil 25. prosince 1624 ve Vratislavi a zemřel 9. července 1677 tamtéž). Studoval práva a lékařství, roku 1654 byl jmenován císařským dvorním lékařem. Byl synem polského luteránského šlechtice, po sporech s luterstvím ale konvertoval ke katolictví, vstoupil do Řádu menších bratří a stal se knězem. Po konverzi přijal jako biřmovací jméno jméno Angelus, k němuž připojil přídomek Silesius (lat. Slezský). Poutník cherubínský je jeho nejznámějším a taky zřejmě nejpovedenějším dílem. V jeho poezii lze sledovat vliv německých mystiků: Mistra Eckharta, Johannese Taulera, Heinricha Susa, Mechthildy z Magdeburku, blízcí mu byli i sv. Terezie z Avily a nizozemský mystik Johannes van Ruysbroeck.
Angelus Silesius píše verše většinou ve dvouveršové sevřené formě – tzv. alexandrínu – jaká se vyvinula ze starořeckého epigrammatu, sloužícího co epilog či epitaf nebo věnování. Tak trochu takové řecké haiku:). Později tuto formu převzala satira, hlavně za renesance v Německu, a dospěla konečné podoby ve Francii jako výraz mystického symbolismu. Tehdy se jí ujal i Angelus Silesius.
Tady je několik mých oblíbených:
Čas a věčnost
Chceš vyloučiti čas, dát věčnost místo něho;
což mezi obojím je něco rozdílného?
Boha pozorujeme na sobě
Hle, jak vypadá Bůh: sám v sebe pohleď, jdi!
Kdo sebe v Bohu zří, ten Boha uvidí.
Jak daleká je cesta do nebe
Můj bratře, nepřeceň tu dálku cesty k nebi;
vždyť ujít ani krok ti není zapotřebí!
Jen klesni, ponoř se, tak dostaneš se výš;
a ustaň v chůzi, stůj, pak teprv poběžíš.
Bůh umírá a žije v nás
Já nemřu, nežiji. Bůh zmírá ve mně sám
a ve mně prožívá, co všechno prožít mám.
Člověk je věčnost
Ten sám je věčností, kdo přestává dlít v čase
a jako Božství s ním, on s Božstvím objímá se.
Musíš se probudit
Věz, poutníče, ty máš být Bohem probuzen:
čím zde's byl zaujat, co vnímáš zde, je sen.
Duchovní umírání
Dřív, nežli zemřeš, mři, tak abys nezemřel
k své možné zkáze v den, kdy dokonat bys měl.
Zdroj: Angelus Silesius: Cherubský poutník. - Zvon, české katolické nakladatelství, Praha, 1993. (Přebásnil Miroslav Matouš). Jde o úplný překlad díla, uspořádaný do osmi tématických řad - každé téma má 258 dvouverší, takže celé dílo jich obsahuje 2064 !
Chceš vyloučiti čas, dát věčnost místo něho;
což mezi obojím je něco rozdílného?
Boha pozorujeme na sobě
Hle, jak vypadá Bůh: sám v sebe pohleď, jdi!
Kdo sebe v Bohu zří, ten Boha uvidí.
Jak daleká je cesta do nebe
Můj bratře, nepřeceň tu dálku cesty k nebi;
vždyť ujít ani krok ti není zapotřebí!
Jen klesni, ponoř se, tak dostaneš se výš;
a ustaň v chůzi, stůj, pak teprv poběžíš.
Bůh umírá a žije v nás
Já nemřu, nežiji. Bůh zmírá ve mně sám
a ve mně prožívá, co všechno prožít mám.
Člověk je věčnost
Ten sám je věčností, kdo přestává dlít v čase
a jako Božství s ním, on s Božstvím objímá se.
Musíš se probudit
Věz, poutníče, ty máš být Bohem probuzen:
čím zde's byl zaujat, co vnímáš zde, je sen.
Duchovní umírání
Dřív, nežli zemřeš, mři, tak abys nezemřel
k své možné zkáze v den, kdy dokonat bys měl.
Zdroj: Angelus Silesius: Cherubský poutník. - Zvon, české katolické nakladatelství, Praha, 1993. (Přebásnil Miroslav Matouš). Jde o úplný překlad díla, uspořádaný do osmi tématických řad - každé téma má 258 dvouverší, takže celé dílo jich obsahuje 2064 !
Žádné komentáře:
Okomentovat