Dcera mi před nedávnem poslala kapitolu z knížky Michia Kaku Einsteinův vesmír (vyd. Dokořán, 2008). Já měl vždycky z fyziky a matematiky trojku, tak přiznávám, že jsem se začetl jen s krajní nechutí. Ale stálo to za to. Posuďťe sa mi, že k tomuto nepotřebujete ani základní znalosti kvantové fyziky:
Kodaňská škola (kvantových fyziků, pozn, ed.) postuluje, že existuje jakási „hradba“ oddělující obyčejný makroskopický svět stromů, hor a lidí, jenž vidíme kolem sebe, od mysteriózního a neintuitivního mikroskopického světa kvant a vln. V tomto mikroskopickém světě existují subatomární částice v jakémsi podivném stavu mezi bytím a nebytím. My však žijeme na opačné straně této hradby, kde se všechny vlnové funkce zhroutily, takže se náš makroskopický vesmír zdá být jednoznačný a přesně určený. Jinými slovy existuje hradba oddělující pozorovatele od pozorovaného. Někteří fyzikové, včetně nositele Nobelovy ceny Eugena Wignera, zašli dokonce ještě dál. Jak Wigner zdůrazňoval, je klíčovým prvkem pozorování vědomí pozorovatele. K uskutečnění pozorování a určení reálného stavu kočky je zapotřebí vědomého pozorovatele. Kdo však pozoruje pozorovatele? Pozorovatel potřebuje dalšího pozorovatele (kterému se říká „Wignerův přítel“), jenž určí, že první pozorovatel je naživu. Takto ale dostáváme nekonečný řetězec pozorovatelů, z nichž každý pozoruje dalšího pozorovatele a každý ověřuje, že předchozí pozorovatel je naživu a v pořádku. Pro Wignera to znamenalo, že možná existuje jakési kosmické vědomí, jež určuje podstatu samotného vesmíru. Kdysi poznamenal: „Právě výzkum vnějšího světa vedl k závěru, že nejvyšší realitou je obsah vědomí.“ Někteří lidé proto tvrdili, že to dokazuje existenci Boha – určitého druhu kosmického vědomí –, nebo že i sám vesmír má jakési vědomí. Jak jednou řekl Planck: „Věda ono nejvyšší mystérium Přírody vyřešit nedokáže. To proto, že součástí záhady, již se snažíme vyřešit, jsme vlastně i my sami.“ V průběhu desítek let byly předloženy další interpretace. Roku 1957 navrhl Hugh Everett, jenž byl tehdy studentem fyzika Johna Wheelera, pravděpodobně nejradikálnější řešení problému Schrödingerovy kočky – teorii „mnoha světů“, jež tvrdí, že všechny možné vesmíry existují současně. Kočka skutečně může být mrtvá i živá současně, protože sám vesmír se rozdělil na dva vesmíry. Důsledky této myšlenky jsou značně znepokojivé, protože z ní plyne, že vesmír se v každém kvantovém okamžiku neustále rozvětvuje a odvíjí se z něj nekonečný počet kvantových vesmírů. Sám Wheeler, jenž byl původně přístupem svého studenta nad šený, později tento názor opustil a prohlásil, že sebou nese příliš „metafyzické přítěže“. Představte si například kosmický paprsek, který by pronikl do dělohy matky Winstona Churchilla a způsobil potrat. Jediná kvantová událost nás tak dělí od vesmíru, v němž Churchill nikdy nežil a nemohl tedy sjednotit anglický lid i svět proti vražedným silám Adolfa Hitlera. V tomto paralelním vesmíru nacisté možná II. světovou válku vyhráli a zotročili většinu světa. Nebo si představte svět, kde před 65 miliony let nějaké kvantové události vyvolaly sluneční vítr a ten vytlačil jistou kometu či meteorit z původní dráhy, takže toto kosmické těleso nezasáhlo mexický poloostrov Yucatán a nevyhladilo dinosaury. V tomto paralelním vesmíru se nikdy neobjevili lidé a Manhattan, kde dnes bydlím, je plný zuřivých ještěrů.
No, není to krásné?
pátek 4. dubna 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat